Island – květen 2022, den osmý

Dnes se odpojuju od skupinky a jdu si dát individuální celodenní trek. Přemýšlím, jakou trasu si dát. Landmannalaugar, což je jméno druhé největší geotermální oblasti, je od nás celkem daleko. Ale jeden z nejslavnějších treků na světě, který také nese tento název vede již od vesničky Skogar, respektive nádherného vodopádu Skogafoss. Který se mi mimochodem cestou zpátky hezky nastavil s dvojnásobnou duhou. Takže jasná volba a jde se na to.
Cesta nad vodopád vede trochu strmější stezkou. Ale po jejim zdolání se otevře nádherný pohled na hřebenovku. Nasadím na začátku smrtelné tempo, tak všechny míjím rychlosti blesku. Říkám si ale, že se zároveň musím kochat místní krajinou a že je co vidět. Tak ubírám trochu na rychlosti :) Tato část treku jinak vede do údolí Tormsork. Což je místo kam se nám včera nepovedlo dojet kvůli obtížnému terénu. Tam se mi až dojít nepovede, protože musím jít stejnou cestou i zpátky. Ale i tak dám kolem 35 km což je v takovémto horském terénu slušná práce.
Cestou zpátky se mě asi 5 skupinek ptá jestli nevím kde je nějaký most. Jeden jsem předtím přecházel a čistě náhodou jsem si všiml, že pod ním je pohled na takovou jakoby ledovou jeskyni. Tak jsem si to rychle cvakl aniž bych věděl, že je to taková atrakce :D
Po úspěšném dokončení treku si ještě sednu na lavičku a rozjímání nad dnešní cestou a mezi rozjímáním se mě jedna slečna zeptá jestli si může chvíli přisednout. A říká kamarádce česky, ze je to opravdu krásný vodopád. Tak říkám, že opravdu je. Zasměje se tomu a jdeme si každý svou cestou dál. Jinak dnešnímu treku jsem dal krycí název cesta za jedna-dvaceti vodopády. Protože cestou jsem viděl 21 vodopádů všech tvarů a velikostí :)