Peru – Září 2026 (Den 1–3)

Do Peru jsem se chystal už roky. Několikrát jsem ho měl skoro domluvené, ale nikdy to nakonec nevyšlo. Takže konečně přišel ten den a letí se na 3 týdny do Peru. :)

Jak už to tak se mnou bývá, nebyla by to pořádná cesta bez pár porodních bolestí.

První je, že musím být na letišti už ve půl čtvrté ráno. S tím se ale počítalo. Druhá přijde chvíli potom.

Projdu bezpečnostní kontrolou a začnu vyprávět o tom, jak jsem začal běhat a jak si pomocí hodinek sleduju spánek.

Jenže tady něco nehraje.

Spánek si totiž sleduju těmi hodinkami, které bych měl mít zrovna na ruce. A ony tam tak nějak nejsou. :)

Takže rychle zpátky ke kontrole, jestli tam náhodou nenašli černé Garmin hodinky.

A oni je našli. :)

Hurá. O nové hodinky jsem nepřišel. Nosím je hlavně na běhání a spaní a ještě na ně nejsem úplně zvyklý, takže jsem je po kontrole prostě nechal v přepravce.

První menší problém bychom tím měli vyřešený a teď už se snad nic dalšího nestane. :)

Letím s KLM přes Amsterdam a potom dál do Limy. Druhý let trvá asi 12 a půl hodiny, takže je čas zase pokročit v mojí speciální knížce.

Má asi 2400 stran a čtu ji prakticky jen v letadlech. Už jsem těsně za půlkou, takže ještě pár let cestování a snad ji konečně dočtu. :D

Spánek jako obvykle nepřichází. A protože jsem vstával někdy ve půl třetí ráno, tak toho moc naspáno není. Ale co už. Jsme v Limě.

První den už jen krátká prohlídka a první peruánská večeře. A když už jsem v Peru, tak proč nezačít rovnou ceviche.

Syrová ryba marinovaná v citrusové šťávě s dalšími ingrediencemi. A hlavně pořádná porce.

Což je mimochodem jedna z věcí, které v Peru zjišťuju velmi rychle. Peruánské porce jsou masivní. :)

Další den vyrážíme do historického centra Limy, známého také jako Ciudad de los Reyes. Trochu si projdeme město, ale moc dlouho se tu nezdržíme, protože pokračujeme dál na jih.

A během chvíle se začne krajina docela rychle měnit.

Další zastávkou jsou Islas Ballestas. Dá se tu krásná plavba lodí a kolem nás jsou tučňáci, lachtani, pelikáni, kormoráni a hromada dalšího vodního ptactva.

A potom zase úplně jiný svět.

Poušť, obrovské písečné duny a mezi nimi laguna Huacachina.

Tady přichází zatím asi největší zábava celé cesty.

Sedneme do buggy a pan řidič to přes duny seká rychlostí, při které člověk místy přemýšlí, jestli opravdu ví, co dělá. Evidentně ví. :)

A kdo má zájem, což já samozřejmě mám, může si pak některou z dun sjet na prkně.

Nejdřív si dáme jednu menší na vyzkoušení. Potom přijde jedna pořádná pro odvážlivce.

Pán nám před startem několikrát zdůrazňuje, že máme celou dobu brzdit nohama.

Což teda úplně neposlechnu. :)

Nakonec docházím k závěru, že brzdit nebylo potřeba vůbec.

Teda pokud bylo cílem vytřískat z té duny maximální rychlost. :D