Peru, říjen 2026 (Den 18–21)

Tak je to konečně tu. Finální etapa naší cesty a tou je pobyt v amazonském deštném pralese.

Když už jsem jel do Peru, tak tohle bylo hlavně to, co jsem chtěl zažít. Peru jako takové je samozřejmě fantastické, ale lákalo mě vyzkoušet si, i když jen na krátkou dobu, pobyt v jednom z nejodlehlejších míst na světě.

Abychom se tam vůbec dostali, museli jsme nejdříve absolvovat asi desetihodinovou cestu dálkovým autobusem. Ten jsme ale nejdřív málem ani nenašli, protože na místě, kam nás poslali, vůbec nebyl. :D Nakonec jsme se dostali do Puerto Maldonada. Tady už je vidět, že se v této části Peru žije trochu jinak.

Pak nás čekala asi půlhodinová cesta autem do garáže, kde jsme nechali na následující dny naše kufry a velké batohy. Do pralesa tak vyrážíme na čtyři dny jen s menším batohem. 😊 Pak další cesta autem k řece a nakonec asi tři hodiny plavby člunem skrz džungli, než dorazíme na místo přistání. Cestou už vidíme různé papoušky, kajmany a další zvířata, takže se rozhodně nenudíme. Bohužel žádná anakonda. Prý tu ale nedávno jednu viděli, jak se vyhřívá na slunci. My jsme takové štěstí neměli. :D

Nakonec dorazíme do našeho areálu. Je tu asi dvacet chatek, jedna společná místnost, kde se chodí na večeři a dá se doplňovat pitná voda, a pak ještě místo s asi deseti houpacími sítěmi. A to je prakticky všechno. Žádný obchod se suvenýry ani nic, kde byste si mohli koupit něco k jídlu. To dostanete pouze třikrát denně a pak už si musíte vystačit s tím, co máte, nebo nemáte. :D Respektive je tu ještě jedna velká klec s banány, takže si můžete dát alespoň banán a čaj.

Není tu žádný signál a normálně ani elektřina. Protože ale chápou, že turista si potřebuje nabít foťák, tak se nad ním slitují a přibližně od 17:00 do 21:00 tu pouštějí generátor. V restauraci je několik zásuvek, takže si tam můžete dobít elektroniku. Když ale tohle časové okno nestihnete a máte vybitou i powerbanku, tak smůla. :D

Naše pětičlenná skupinka má přiděleného místního průvodce, který nás tu bude provázet. Ten náš se jmenuje Mojžíš a pan řidič se jmenoval Ježíš. Takže se tu pohybujeme ve slušné společnosti. :D Mojžíš kromě španělštiny mluví i anglicky, takže se s ním dá slušně pokecat. Na uvítanou mu nabídneme slivovici. Tu do sebe rovnou kopne na ex, ale netváří se u toho úplně šťastně. Já ho přitom varoval, že je to ohnivá voda! :D

Máme chvíli na odpočinek a večer po setmění vyrážíme na procházku do džungle. Člověk si tak říká, že by hlavně chtěl něco vidět. Když ale v noci uslyšíte ten řev všeho, co tam žije, začnete mít poměrně vysoká očekávání. A ta se rozhodně splní, protože asi deset metrů od našich chatek je taková díra v zemi. Když do ní nakoukneme, vyleze z ní obrovská tarantule. :D Tak to se bude spát!

Ten večer jich nakonec uvidíme asi třicet. To jsem opravdu nečekal. Kromě tarantulí potkáváme další pavouky, štíry, různé druhy kobylek a všechno možné, co džungle nabízí. Mojžíš má i infračervené světlo, aby zvířátka neděsil, takže je to opravdu podívaná.

Když se pak vracíme spát do našich chatek, zjišťujeme, že slyšíme všechno, co se děje v okolních chatkách, skoro jako kdyby tam nebyly žádné stěny. 😊 Ještě vyházím pár zvířátek, u kterých ani netuším, co jsou zač. Létají a dost řvou, takže ideálně o nich vůbec nevědět, nebo jim ukázat dveře. :D Pak už jen pořádně zajistit moskytiéru kolem postele a doufat v to nejlepší.

Překvapivě se ale v tom řevu džungle spí docela dobře. Takže se jde na další den.

Máme tu naplánovaných několik aktivit. Jednou z nich je několikahodinová plavba po řece. Údajně na katamaránu. On ten katamarán je ale spíš takový vor bez střechy. Což je paráda, když na něm strávíte pět hodin na přímém slunci. :D

O zábavu je ale postaráno. Třeba chytáme ryby. A jelikož jsou tu hlavně piraně, podaří se mi rovnou dvě chytit. :D Pak chytnu ještě jednu rybu, která se údajně jmenuje anodus protáhlý. To mi teda vůbec nic neříká, ale vzhledem k tomu, že jsem chytil dvě piraně a ještě tuhle rybu, jsem spokojený.

Cestou džunglí k místu, kde nastupujeme na katamarán, nás také překvapí had dlouhý asi metr a půl. Lekne se nás ale víc než my jeho, takže rychle zmizí. Nestihnu si ho ani vyfotit, i když jsem mobil vytáhl v rekordním čase. :D

Na komáry jinak používáme repelent Predátor a musím teda říct, že je opravdu hodně účinný. :D

Na řece vidíme i vydry, které tu vládnou jako místní bossové. Údajně si na ně netroufnou ani anakondy nebo kajmani, protože se vydry navzájem chrání. Takže tu mají řeku pěkně pod palcem. 😊 Podaří se mi vyfotit i jednu vydru, která zrovna ulovila rybu a pochutnává si na ní.

Fotíme všechno možné i nemožné, a když zapadne slunce, jedeme zpátky. Cestou ještě fotíme kajmany, kterých je tu opravdu plno.

Pak se jde brzy spát, protože další den vstáváme už v půl třetí ráno. Čeká nás totiž další tříhodinová plavba po řece, tentokrát za papoušky.

Bohužel je ten den bouřka a prší, takže jich nevidíme tolik jako normálně. Ale aspoň něco. Pro mě je to hlavně o dobrodružství, takže na rozdíl od některých ostatních nejsem nijak zvlášť zklamaný. 😊

Už se to začíná celkem protahovat, tak snad jen řeknu, že to byl parádní zážitek, na který nikdy nezapomenu. A příště se třeba vydám do džungle ještě hlouběji, protože tohle byl přece jen okraj toho, co se tam dá vidět a zažít.

Akorát ještě zmíním, že před odletem do Paříže jsme se rozhodli zkrátit si čekání v Limě a zajeli jsme si na motorový paragliding. Což byla taky parádní zábava! Jen jsem si v půlce letu uvědomil, že mám v zadní kapse peněženku a pas. Tak jsem měl poněkud zpocenou prdel, abych o ten pas poslední den před odletem nepřišel a nemusel to pak někde složitě řešit. :D