Peru – říjen 2026 (Den 8–10)

Tentokrát míříme k jednomu z nejzajímavějších míst celé naší cesty a to k jezeru Titicaca, které leží v nadmořské výšce 3812 metrů a bývá označováno za nejvýše položené splavné jezero na světě.

Jeho název má v jazyce Aymarů odkazovat na dvě slova – „titi“ znamená velkou kočku nebo pumu a „qaqa“ skálu. Volně přeloženo tedy něco jako „skála pumy“. Podle jedné z legend se právě tady zrodila říše Inků. První Inka Manco Cápac měl vystoupit ze skály na Ostrově Slunce a tato skála měla s trochou fantazie připomínat hlavu pumy.

Pro nás je ale tentokrát asi největší zajímavostí něco jiného. Čeká nás noc u místních domorodých rodin přímo v jejich skromných obydlích.

A protože nechceme přijet s prázdnou, nakoupíme ještě v přístavu těstoviny, maso a další praktické věci, které místní určitě využijí. Já mám rád krůty, takže volba je jasná, kupuju rovnou jednu 4,5kilovou :D

Na ostrov se dá dostat jedině lodí, takže nasedáme a většinu cesty trávíme na střeše, odkud máme nádherný výhled na celé jezero. Plavba nám zabere asi tři hodiny.

Jenže připlutím zábava nekončí. Náš příbytek se totiž nachází pěkně vysoko v kopci, zhruba ve 4000 metrech nad mořem. Poslední dobou jsem na tom fyzicky docela dobře, ale tady člověk rychle zjistí, že 4000 metrů je prostě 4000 metrů. Ještě s jedním kolegou předběhneme zbytek skupiny, ale nahoře jsme teda slušně zadýchaní :D

Místní rodina nám připraví oběd, večeři a následující ráno i snídani. A musím říct, že je to tu opravdu moc fajn.

Ještě se vydáváme na nejvyšší kopce ostrova, kterým se říká Otec a Matka. U jednoho z nich stojí kamenná svatyně, kolem které se mají udělat tři okruhy, následně do ní vložit tři kameny a vyslovit tři přání.

My se samozřejmě rozhodneme, že ve výšce kolem 4200 metrů nebude stačit ji třikrát obejít. My ji raději třikrát oběhneme :D

Když máme hotovo, zbytek skupiny nás navíc přesvědčí, že jsme jedno kolečko určitě vynechali. Tak si dáme pro jistotu ještě čtvrté. A i když to není bůhvíjaká vzdálenost, ve 4200 metrech je to teda pěkná makačka :D

Druhý den ráno se jdeme podívat na východ slunce a tady už není moc co dodávat. Je to opravdu kouzelné místo.

Večer ještě sledujeme noční oblohu. Díky minimálnímu světelnému znečištění je tu vidět nádherně a člověk si zase jednou uvědomí, kolik hvězd z města vlastně vůbec nevidí.

Následující den nás čeká další ostrov. Výstup na jeho nejvyšší kopec sice v programu vůbec není, ale jakmile ho uvidíme, je jasné, že několik z nás se musí jít podívat, co je nahoře zajímavého :)

A ještě jsem málem zapomněl na jednu důležitou gastronomickou zkušenost. Den před Titicacou jsme ochutnali peruánskou specialitu – morče.

A byl to teda zážitek :D

Slečna sedící vedle mě mě požádala, že mám jeho hlavu raději natočit na druhou stranu :

Po přinesení na stůl jsem pochopil proč :D