Indonésie – květen 2026 (Den 1–4)

Do Indonésie jsem se chystal už pěknou řádku let, ale vždycky do toho něco vlezlo. Až jsme si s kolegou řekli, že se na dva týdny přesuneme někam do Asie a spácháme tam pracovní dovolenou. Plán byl geniální: jelikož je tam časový posun 6 hodin, tak když se v Česku spí, my budeme výletovat, a když v Česku začne den, sedneme k práci.
S tím, že já si navíc vezmu jeden den volno a odletím od pátku do neděle na Jávu na trek.

Samotný let moc neutíkal. Kvůli situaci na Blízkém východě to letadlo vzalo trochu obloukem, takže už jen cesta do Dubaje trvala věčnost. Navíc měl přípoj na Bali zpoždění, čímž se to celé solidně protáhlo.
Korunu tomu nasadila víza. Dělal jsem je sice online 10 dní před odletem, což mělo být s přehledem, ale systém si řekl „ne“ a nestihl je ověřit. Takže nás čekalo kolečko na místě a jako bonus dvouhodinová fronta. Na ubytování jsme měli domluvený odvoz a chudák řidič na nás kvůli všem těmto peripetiím čekal oproti plánu rovných 4 hodiny! :D
Nakonec jsme ale úspěšně dorazili. Řidič byl zlatý, ještě nám zastavil v marketu, protože na normální večeři už nebyl čas, a pak nás konečně vyložil u naší „vilky“, kde odstartuje první pracovní etapa.
Další den následovalo setkání s místní "mafií", ale o tom až za chvíli :D
Ráno jsme vyrazili omrknout pobřeží a otestovat otevřené fitko. Prostředí sice moc pěkné, ale s vybavením to zrovna nepřeháněli.
Hlavní bod programu ale přišel večer: výlet do chrámu Uluwatu, prohlídka a večerní ohnivá show.
Celý areál okupují stovky neuvěřitelně drzých opic. Hned při příjezdu jedna čapla nějaké paní kabelku a vzala roha. Další si seděla na stromě a měla na sobě sluneční brýle ale nechci jí křivdit, možná byly její vlastní! :D Další turistce pro změnu ukradli mobil a zdrhli s ním do větví.
A pak došlo na jednoho nejmenovaného borce... Místní ho sice třikrát varovali, ale on si hrdinsky myslel, že se nic nestane. Opice vyčkala na moment, kdy nedával pozor, a zezadu mu čapla klobouk. I když jsme ji pak s jedním místním naháněli, klobouk už nevydala. Škoda ho, procestoval se mnou pěknou řádku zemí... 😭
Ohnivé finále
Na závěr nás čekala slibovaná ohnivá show. Tedy, nejdřív brutálně dlouhé čekání v brutálně dlouhé frontě. Ne že by to vyloženě nestálo za to, vizuálně to bylo zajímavé, ale ruku na srdce, všichni jsme čekali, že to bude o dost víc „ohnivé“, ale i tak super. Méně super už bylo, že mi někdo volal urgentní call z práce přesně ve chvíli když představení končilo. Ale odbavil jsem ho v Grabu což je místní varianta Boltu, takže vše nakonec napohodu :)