Japonsko Duben 2019

Cestovatelský deník den 1-2/19

Protentokrát jsem se rozhodl vydat na cestu do Japonska, jelikož mě tato země, už předlouhou dobu láká.

Protože jsem nenašel nikoho, kdo by se mnou jel, rozhodl jsem se zavířit do světa cestovatelských seznamek. Vložil jsem si tedy inzerát na cestovatelské fórum hedvábná stezka. Nakonec, když jsem si zajistil ubytování a vymyslel plán, protože se mi nikdo neozval. Se mi přece jenom ozvala zkušená cestovatelka Helča, která projevila zájem o společnou dovolenou. Nejdříve jsme se sešli, jestli si budeme rozumět. Jinak bychom si cestu spíše zkazili :) A jelikož byla odpověď kladná. Zrušil jsem si svoje zamluvené ubytování a začali jsme cestu plánovat společně :)
Pro japonskou cestu jsem se rozhodl, že se vybavím pouze příručním zavazadlem. Tak jsem se vybavil 38l batohem. Což se může někomu zdát na tři týdny v Japonsku málo. Ale jak jsem již po třech dnech nyní zjistil, bohatě to stačí. Člověk rozhodně nepotřebuje tahat spoustu zbytečného haraburdí, které ani nevyužije. A i s takovýmto baťůžkem si člověk vystačí hravě.
Letenky jsem sehnal s mezipřistáním v Rakousku se společností Austrian. Celkem v pohodě letecká společnost. Akorát stejně jak mají malé letadlo, tak mají malý úložný prostor. A i když můj baťoh není žádný cvalík. Tak jsem ho tam rval tak, až skoro plastové dvířka moji snahu nepřežila. Ale vše dobře skončilo a baťoh jsem nandal tam i zpět. A jestli dvířka už pak nepůjdou po mě zavírat, moje chyba to není:D
Letadlo dofrčelo do Vídně stejně tak rychle jako když jedu z Benešova do Prahy rychlíkem. A teď se už jen zabavit na letišti 3 hodiny. A pak letět dalších 11 hodin do Japonska :)
O tomto letu řeknu jen, že Japonské letušky vypadaly jako princezny z anime. Paní z Japonska co seděla vedle mě a která několikrát chtěla pustit na toaletu a já jsem si jejího snažení všiml až po půl hodině se mi vždy ještě omluvila :) A že to bylo jedno z nejhezčích letadel, kterým jsem kdy letěl. A samozřejmě jako vždy jsem za celý let neprospal ani minutu.
Každopádně letadlo přistává v Tokyu, nejlidnatějším městě světa. A podle toho vypadá i místní letiště. V Japonsku jsou letiště 2. Haneda a Narita. Já přistávám v Hanedě, což je letiště blíže k centru.
Projit imigračním, trvalo snad déle než v New Yorku. Ale konečně asi po hodině, jsem v hlavní hale letiště. A cíl je teď jasný. Koupit si sim kartu s daty, protože bez ní bych byl v této betonové džungli dosti dezorientován :) Člověk by si řekl. Koupím si sim kartu, vyměním sim kartu a 3x hurá, už brouzdám po internetu. Z nějakého důvodu ještě nedávno Japonci nechtěli vůbec sim karty cizincům prodávat. Což se už změnilo, ale po nákupu vás čeká asi půl hodinová aktivace. Kterou by podle mě mělo spoustu lidí problém udělat. A v obchodě vám ještě hned řeknou, že vám určitě peníze nevrátí :)
Jako další mě už čeká prohlídka města a večer se máme potkat s Helčou a začít společnou cestu skrz krásy Japonska.
Jelikož jsem přiletěl brzy ráno, času je dost. A já začínám svoji procházku centrem města. Kde jsou na každém rohu rozkvetlé sakury rozpínající se po ulicích mezi mnoha mrakodrapy a dalšími budovami. Přijet sem v jiném období, když to tu není rozkvetlé výrazně nedoporučuji.
Moje kroky vedou z centra do Akihabary, přezdívané jako elektronické město. Akihabara je centrum anime a jak název napovídá elektroniky. Dají se tu vidět 80 letí pánové, co si kupují panenky na motivy anime. Nebo třeba lidé převlečení za pokemony, kteří jezdí v tokijském silničním provozu na motokárách a spoustu dalších zajímavých věcí :)
Odtud se vydávám do Ueno onshi parku, který je poblíž a jehož dominantou je chrám uprostřed jezírka a všude kolem jsou další nádherné sakury a další krásy přírody. Po krátké relaxaci v parku se vydávám ke svatyni Nezu v jejíž blízkosti je komplex šaolinských chrámu a kochám se cestou úzkými uličkami, které jsou tu typické a jsou často vidět v různých Japonských filmech.
Teď v krátkosti k metru, které tu slouží jako hlavní přepravní tepna po Tokyu. Asi stačí říct, že naše metro by se sem vešlo tak 100x a často ani japonci neví, jak se někam dostat :) Tento problém ale z velké části řeší google mapy, které geniálně zobrazují přestupy a vše potřebné k úspěšné cestě mezi jednotlivými stanicemi.
Už se pomalu blíží čas se vydat na ubytování a potkat se tam s moji spolucestující.
Metrem to mám asi jen 40 minut, takže pohodička. Ubytování najdu cobydup. Takže taky super. Recepční je rozjařená Japonka, vše se zatím daří. Jsem tu trochu dříve, tak už jen počkat cca 2 hodiny. Helča nemá data, tak jsme se domluvili, že se potkáme až na ubytování. Co se může zkazit. 2 hodiny uběhnou jako voda. Ale zatím nikdo nepřišel. Začínám být trochu nervózní. Koukám na email, jestli tam nebudu mít zprávu. Jediná možnost jak se najít je kdyby se Helča připojila někde přes tablet na wifi. Asi za půl hodiny mi opravdu přijde email s předmětem jsem tu. Tak si dost oddechnu. Otevírám email a tam je: jsem připojená v recepci, neznám ale kód ke dveřím, tak mi přijď otevřít. Což vůbec nechápu, protože tady přeci dveře na kód nejsou. Rychle vyběhnu na recepci a tam kromě recepční nikdo není. Tak se ptám recepční jestli tu nejsou třeba nějaké zadní dveře, kde by se musel zadat kód, nebo něco podobného. Jenže recepční umí asi tak 3 slova anglicky. Vyběhnu ven a tady prostě žádné dveře na kód nejsou. Tak píšu rychle mail. A v zápětí mi přijde odpověď, že došlo k nedorozumění. A Helča je v jiném ubytování. Které je vzdálené hodinu a půl metrem. No když to zkrátím, nakonec někdy v 9 večer se konečně potkáme a vše tedy nakonec po těchto peripetiích dobře dopadlo :)
A tímto končí první dva dny cesty, takže vpřed dalším dobrodružstvím v Tokyu, Nikku, Takajamě, Fudži, Kjótu, Osace a dalším menším místům, která nás čekají :)