Japonsko Duben 2019

Cestovatelský deník, den 3-4

Třetí den jsme se rozhodli dát si pohodičku v Tokyu a navštívit pár zajímavých míst zde. Nejdříve jsme se vydali metrem do stanice Tokyo station. Což jak název napovídá je stanice v hlavní části Tokya. Odkud jezdí metro, vlaky a Shinkunseny. V metru jsme se jako obvykle zakecali a nestihli jsme vystoupit na naší zastávce. Průvodci jsou tu ale milí a neumí anglicky. Tak někdy vás radši pustí. Nebo jako tentokrát, jim doplatíte doplatek do další stanice.
Nakonec do cíle dorazíme. A skrz centrum projdeme k branám císařského paláce. Areál císařského paláce je rozdělen na dvě části. Na císařské zahrady a hlavní část. Nejdříve jsme tedy navštívili císařské zahrady. Které jsou nádherné, všude spousta zeleně, v rybníčku plavou vousaté ryby :) Nesmí chybět mnoho různorodých a zrovna rozkvetlých kvítků, svatyně a nebo park uprostřed zahrad. Kam chodí unavení Japonci relaxovat a udělat si piknik. Opravdu pěkné a klidné místo. Tokyo je obecně celkem výjimečné tím, že v některých částech je spoustu přírody a ani si neuvědomujete, že jste uprostřed velkoměsta. Další zajímavá věc je všudypřítomná čistota. Tohle prostě málokde uvidíte. A navíc by si člověk myslel, že se tu musí špatně dýchat. Ale vzduch je tu čistší než třeba v Praze.
Následně se vydáváme do druhé části paláce. Sem již proudí větší masy lidí. Trochu se divíme co se děje, protože tu nestále něco vykřikují policisté do megafonů. A v Japonsku to opravdu neříkají i v angličtině, ale pouze v Japonštině. Takže tomu prd rozumíme. Nakonec se dozvídáme, že se tato část otevírá pouze 2x ročně. Tak ji chtějí všichni vidět. Ale musím říct, že zahrady byly zajímavější :)
Přemýšlíme co dál a jedna z variant je navštívit nejvyšší budovu Japonska Tokyo Sky tree. Budova slouží jako vysílací věž, protože Tokyo tower měřila pouze 333m. Postavila se pro roznesení signálu. A se svými 634 m je po dubajské Burdž Khalífě, druhou nejvyšší budovou světa.
Výška 634 m byla zvolená pro snadné zapamatování, protože číslice 6 mu 3 sa 4 ši. Tvoří musaši, což je starý název oblasti, kde věž stojí. Celkem překvapivě tu není ani tolik turistů a oproti Dubaji, kde jsme čekali strašně dlouho. Jsme tady za cca 10 minut nahoře i s koupenými lístky a kocháme se pohledem dolů. Protože jsme sem přišli až kolem páté hodiny. Počkáme tu na západ slunce a vidíme jak se město pod námi pomalu rozsvicí a vidíme i obrysy Mount Fuji, která je odtud vzdálená více než 100 km. Pak se pomalu vracíme zpět do ubytování a chystáme se na další den.

Další den nás čeká městečko Kamakura. Pro mě zatím největší zážitek z Tokya. Městečko je opravdu nádherné. Na každém kroku nádherná Japonská architektura šhogunského období, skloubená s nádhernou přírodou a historickými památkami, jako třeba socha velkého budhy a další. Prostě nádhera, kromě toho všeho je tu i moře. Takže o to lepší výhled na památky s mořem v pozadí. Jediná piha na kráse je návštěva místní banky, kde si Helča potřebuje vyměnit eura za yeny. Ne že by tam na nás byli nepříjemní. Ale když dostanete lísteček a za 15 minut přijdete na řadu a pak dostanete další lísteček a přesto, že peníze už mají tak si vás zavolají za další půlhodinu. Navíc ještě v jednu chvíli se začala celá banka zavírat a všechny vchody se zablokovali a my si už pomalu mysleli, že banku někdo přepadl. A ona přitom standardní věc před koncem zavírací doby. A ven vás pak pustí malými dvířky :) Každopádně parádně strávený den a my se s velkými zážitky vracíme do Tokya a chystáme se na další den, kdy se přesouváme o kus dále do malebného městečka Nikko, kde se mimo jiné nachází národní park a obklopují ho vysoké majestátní hory.