Japonsko – duben 2019

Cestovatelský deník, den 10-11/19

Tak jsme se konečně dočkali, protože naše další kroky směřují do vesničky Kawaguchiko, která je vzdálená několik km od mt. Fuji a měli by tu být nejhezčí výhledy na tuto majestátní horu z celého Japonska. Nejdříve nás ale ještě čeká náš nejdelší přesun po Japonsku a to 7 hodin 4 vlaky.
Den před odjezdem jsem ale zjistil, že se dá jet tato cesta autobusem o 2 hodiny méně. Sice to nebude tak pohodlné jako vlakem. Ale zase nemusíme 3x přestupovat. Nakonec tato varianta měla ještě jednu výhodu a to tu, že jsme projížděli oblastí Japonských alp, kam jsme se kvůli počasí nemohli dostat. A to opravdu potěší :)
Jediná překážka naší další zastávce by mohlo být počasí. Podle předpovědi to úplně dobře nevypadá. Navíc podle facebokové stránky festivalu Shiba sakura je místo nádherných kvítků, ne už tak nádherných 10 cm sněhu. Tak snad se to do zítra změní.
Když prijíždíme do Kawaguchika tak počasí není úplně ideální. Na nádraží davy lidí a ještě na nás zapomene náš odvoz a já mu musím jít volat z info centra, kde je. Navíc Helče je už dost zima.
Nakonec nás vyzvedne asi s hodinovým zpožděním.
Tady se ale musím zastavit a říci pár slov k místním lidem. Z tohoto zážitku by se mohlo zdát, že nejsou nic extra. Úplný opak je pravdou a toto je jediná obdobná situace. Když bych měl shrnout jací Japonci jsou, tak jsou naprosto boží. Se vším vám pomůžou, i když tu málokdo umí anglicky, vždy se 100 procentně snaží. V každém obchodě se na vás usmívají a jsou neskutečně nápomocní a prostě fantastičtí. Opravdu se netěším na návrat do Čr, až se tu na mě bude pomalu každý v obchodě mračit a ještě se tvářit, že ho otravuji. Takže tato stránka Japonska je opravdu výjimečná a člověk to musí zažít na vlastní kůži.
Zpět k cestě. Moc věcí se nevydařilo a my vymýšlíme náhradní plán. U ubytování jsou dvě kola. Která sice asi zažila lepší časy za dob našich dědečků a babiček. Ale jsou tu k dispozici a ještě zadarmo. Takže plán je následující. Z festivalu nic nebude. Takže dojedeme na kolech k pagodě Churita. Odkud má být jeden z nejhezčích výhledu na mt. Fuji. A když počasí dovolí tak objet dalších 15 km kolem jezera a kochat se pohledem ze všech stran.
Takže ráno vstaneme a vida, svítí krásné sluníčko a obloha je kýčovitě modrá, hurá. Kola sice moc nebrzdí, ale i tak jedou, takže po druhé hurá.
Cestu k pagodě vyberu oklikou kolem hlavní silnice. Abychom si užili přírodu, namísto kolony aut. Vše se odvíjí nádherně, až do chvíle kdy po 5 km obrovského kopce narazíme na ceduli zákazu vjezdu, kvůli pracím na silnici. A sakra. Jenže my jsme povahy dobrodružné, tak kola přeneseme přes zábrany a zkusíme pokračovat dále, jestli to půjde. Když míjíme další ceduli začneme být trochu nervózní. Nakonec ale kola přehodíme přes další zábrany, pánovi ze silničních prací, co se na nás při tom divně dívá řekněme 2x konichowa. Což je něco jako naše dobrý den. A jedeme si v klidu dál, jako by se nic nedělo :)
K pagodě vede krásná cesta přes 400 schodů a výhledy jsou tu doslova dechberoucí. To se nedá ani na fotkách zachytit. Helča má jedno vysněné místo, kde se chce vyfotit s pagodou a s mt. Fuji, ale když se vydáme na toto místo. Tak zjistíme, že se na fotku přesně na tomto konkrétním místě čeká asi 2 hodiny, což fakt čekat nechceme. Všimnul si ale z druhé strany jednoho místečka odkud by se dala řada nenápadně obejít. A jelikož Helča opravdu fotku chce, tak se sem proplížíme a z pěkného místa fotku uděláme. Takže i po třetí hurá :)
Teď nás čeká nádherná projížďka kolem jezera, kde se zastavíme na mnoha pěkných místech a kocháme se výhledem. Musím říct že i přes několik počátečních překážek, dnešek byl jeden z nejhezčích zážitků za hodně dlouho dobu.
Příště nás čeká Kyoto, bývalé hlavní město Japonska.