Japonsko – duben 2019

Cestovatelský deník, den 17-19/19

Nejdříve jsem chtěl report rozdělit na dvě části. Ale nakonec ho píšu až v letadle, tak to zapíšu rovnou do jednoho finálního.
Začalo to ranním odjezdem do Osackého letiště, odkud odlétá Helče do Koreje a pak už zpět do Prahy. Takže nás dnes čeká rozloučení :)
Letiště je velmi moderní a zanechává dobrý dojem. Co zanechává ještě větší dojem, je cesta posledních 3 km přes most, který vede přes moře. Takže i návštěva místního letiště je menším zážitkem :)
S Helčou jsme se rozloučili u check-inu, společnosti s názvem Peach :) A já směřuji svoje další kroky do centra Osaky, kde bych si chtěl ještě prohlédnout Osacký hrad, který jsme společně už nestihli.
Původní stavba z 16 století prošla mnoha bitvami a nákladnými rekonstrukcemi. Takže nyní zde stojí už spíše replika původního hradu, ale i tak je to zajímavý pohled. A já jsem se chtěl ještě mrknout do centra, tak jsem to spojil s návštěvou hradu.
Dnes mám napilno, a když jsem viděl jeden hrad. Tak musím vidět i ten v Japonsku nejslavnější. A to je sněhobílý hrad Himedži. Ten naopak od Osackého hradu jako zázrakem odolal všem přírodním katastrofám a válečným konfliktům a díky tomu je stále zachovalý a součástí Unesco. První opevnění bylo postaveno v roce 1333 a hrad jako takový byl dokončen v roce 1609. Na konci druhé světové války bylo celé místo spálené na popel, ale hrad zůstal nedotknut. Za což jsem rád, protože je to pohled vskutku báječný :)
Ubytování mám ale až ve městě Kobe, které je mezi Osakou a hradem Himedži a je součástí souměstí Osaka-Kobe-Kjoto. Takže pro mě strategické místo na přespání a pro pokračování do Tokya.
Kobe jako takové až tak zajímavé není. Je tu k vidění čínská čtvrť a pár dalších drobností. Do Kobe ale nejezdí návštěvník za památkami, ale pořádně se najíst :)
Hovězí maso Kobe je totiž celosvětově pokládáno za nejlahodnější hovězí maso pro výrobu steaků a dalších laskomin, čemuž ale odpovídá i jeho vysoká cena. Už jsem v minulosti několikrát toto maso ochutnal, tak jsem zvědav, jaké bude přímo na místě vzniku. A nepřekvapivě je tu nejlepší  Kdyby se někdo bál, že tu bude dlouho hledat restauraci, kde si Kobe maso vyzkouší. Není se třeba ničeho obávat, jelikož takových míst, je asi tolik jako daňků v Naře. Takže opět Kobe, kam se podíváš :)
Já jsem vyzkoušel konkrétně plněné knedlíky s Kobe, hamburger s Kobe a samozřejmě i steak. Původně jsem přemýšlel, že si dám nějaký hodně drahý. Cena se tu pohybuje od 200 kč do 30000kč. Ale nakonec jsem se držel při zemi a našel trošku schované místečko, kam jsem viděl, že chodí místní obyvatelé. A i za nižší cenu jsem si pochutnal doslova královsky. I tak jsem tu za dnešní den utratil za jídlo asi tolik, co jsem s Helčou průměrně dohromady utratili za dny 3 :)
S plným bříškem se mi to hnedka lépe cestuje. A z Kobe se vydávám Šinkansenem zpět do Tokya. Cesta dohromady měří něco kolem 500-600 km. Šinkansenem jste tam ale za tři hodiny. Po tom co dorazím do Tokya ještě před check-inem navštívím park, kde je mimojiné muzeum Ghibli. A pak se jdu konečně ubytovat do svého posledního ubytování.
Zvolil jsem ho tentokrát blíže k centru v historické části Asakusa. Které je moc pěkné a konají se tu různé festivaly. Toto ubytování je podle mě zatím nejlepší, na které jsem tu narazil. Na pokoji dostanu velké množství sáčků se zeleným čajem. A je tak dobrý, že se jím skoro předávkuju :D
Na další den se tedy vyspím do růžova a jde se na posledních pár částí Tokya, které jsem ještě neviděl.
Především se jedná o botanickou zahradu Shinjuku. Které je hned vedle nejrušnější části Tokya Shibujy, což je takový Japonský Times square. Obecně je zajímavé, že čím rušnější čtvrť, tím pravděpodobněji tu bude v okolí nějaké klidné místo se spoustou přírody.
Botanická zahrada hýří mnoha barvami, na něž je moje schopnost rozpoznání na barevném spektru nedostatečná, ale i tak si tu užiju krásnou procházku. Tento den toho nachodím opravdu hodně a poznám spoustu dalších zajímavých míst. Úplně náhodou minu i českou ambasádu 
Můj čas se v Japonsku už nachýlil do konce a další den mě čeká již odlet do České Republiky. Letím dosti pozdě, tak si stihnu projít i letiště Haneda, kde je toho také spoustu k vidění. Je tu třeba kafé alias planetárium. Klasická japonská „čtvrť“ s obchůdkami. Nebo třeba vyhlídková plošina v 5. patře, kde můžete sledovat odlety letadel a dát si při tom kávu. Já si kávu sice nedám, ale dám si ramen. Který jsem si uvědomil, že jsem v Japonsku ještě neměl a to je třeba napravit :)
S krásnými pocity se vracím do Česka.
Jenže během několika hodin se mi ještě povede.
Za prvé - Roztrhnout si džíny, takže létám po světě s dírou mezi nohami :D
Za druhé ztratit sim kartu, takže si na letišti v Praze neuvědomím, že autobus opravdu na nádraží nejezdí z terminálu 2.
A za třetí si ještě džíny polít :)
Ale co venku je dnes krásně, tak proč řešit takové malichernosti :)
Poznámka na konec: Chtěl jsem původně rozdělit report na dvě části, že bych ve druhé části napsal pár tipů k cestování po Japonsku, kdyby se to někomu hodilo. Ale když má report jen jednu část, tak by to bylo už moc dlouhé. Takže kdyby měl někdo zájem tak to sem sepíšu ještě zvlášť, případně klidně napíšu svoje postřehy na messenger.