Japonsko – duben 2019

Cestovatelský deník, den 14-15/19

Po dlouhém dni v Kyotu se přesouváme do Osaky. Se svými 2,7 miliony obyvateli je Osaka třetím největším městem Japonska a centrem průmyslu a obchodu. Tolik zajímavých věcí tu není, ale z Osaky se dobře cestuje dále na jih. A hlavně tu Helče poletí letadlo zpět do vlasti. Tento zápis bych nazval daňci, kam se podíváš. Ale o tom až za chvíli :)
Po příjezdu z Kyota nám už moc času nezbývá, tak jedeme pomalu k našemu ubytování, které je mimo město, poblíž letišti.
Jenže naše přesvědčení, jak tu už umíme krásně cestovat, nám vleze trochu do hlavy. A to jsme už pochopili i obrazcové značení a přednosti při nástupu do vlaku. Tady totiž je do vlaku u každého vstupu pěkně řada a nikdo nepředbíhá. Která se většinou podle trojúhelníku nebo kolečka rozlišuje, pro který vlak se řada čeká. A ještě se řada rozděluje na 1. Kde si nastoupíte na první vlak co pojede, takže třeba v 10:50. Ale dvojka je už pro další vlak co je pro trojúhelník a přijede třeba v 10:51. A tady opravdu vlaky jezdí přesně a ještě každé dveře opravdu zastaví přesně podle značení :D
To jsem se ale nechal unést od původní myšlenky. Jelikož je tu více přepravců, ne každý lístek platí pro každý vlak. A ne každé nástupiště je pro každého dopravce. A toto byl přesně náš kámen úrazu. Koupili jsme jiný lístek. Sice za stejnou cenu a na stejné nástupiště. Ale tenhle nám byl prostě k ničemu. Jenže ihned se ukázala Japonská ochota. Jedna mladá slečna sama od sebe za námi přišla. Zeptala se jaký máme problém. A ještě nám šla vyměnit lístek a opravdu nám vrátili peníze. Tohle se prostě u nás nestane :D
A teď konečně k tomu hlavnímu co nás další den čekalo. A tím byl výlet do Nary.
Nara je zajímavá sama o sobě. Je tu asi 8 chrámu co patří pod Unesco. Ale většina lidí sem mimořádně nejezdí kvůli chrámům. Ale jezdí sem úplně kvůli něčemu jinému. A tím je Nara park. Ten je sám o sobě překrásný. Můžete si udělat krásnou půldenní procházku a den si užijete. Jenže oni jsou tu navíc daňci. A ne jeden, nebo dva. Ale stovky a spíše dokonce tisíce daňků. Prostě daňci, kam se podíváš. Daněk na silnici, daněk v obchodě, daněk ve chrámu, prostě jsou všude :) Dají se tu navíc koupit speciální sušenky, kterým je můžete krmit. A nevím co do nich dávají, ale daňci se po nich můžou doslova utlouct. Takže jejich pozornost přilákate pouze sušenkou, jinak když zjistí, že žádnou nemáte, tak si jen odfrknou a jdou k dalšímu potencionálnímu chlebodárci, respektive sušenkodárci :) Mají to i vychytané, že se u každého stánku se sušenkami shrocují. Takže u stánku je vždy jistota, že jich spostu uvidíte. Kromě sušenek, jim ale chutnají i mapy. Protože když se Helča do jedné dívala, tak přišel daněk a půlku mapy ji z rukou sežral. Ale byl ohleduplný, že si schramstl pouze část mapy, kde jsme už byli :)
Obecně je park opravdu nádherný a my tu strávili celý den. V jednu chvili Helča zvětřila jeden nádherný strom, který byl ale za plotem. Tak jsme se vydali na výpravu abychom ho našli. A pořád se nám to nedařilo, že jsme to už chtěli vzdát. A najednou z brány, co vypadala, že je určitě zamknutá vyšli dvě postarší dámy a dívali se na nás proč na ně tak divně civíme :) Takže i strom byl, ještě nádherné sluníčko (Jako obvykle nepřipraven, jsem ho podcenil a spálil si maličko čelo) a prostě vše vyšlo jak mělo. Zítra mě už čeká rozloučení s Helčou a budu tu ještě putovat 3 dny sám.