Madagaskar Říjen 2022, den třetí

Dnes vstáváme ukrutně brzy a vyrážíme do národního parku. Dozvíme se že má autobus 30 míst. Ve skutečnosti jich má ale 21, akorát v uličce jsou sklápěcí židličky co se také počítají, tak se tam nějak narveme. Já jako obvykle si to ještě trochu zkomplikuju, protože jsme si měli nechat zavazadla na pokoji a personál hotelu je měl odnést, já jsem si frajersky zavazadlo odnesl sám až jsem zjistil, že všem naložili zavazadla do jiného auta a já se musím tedy s baťohem narvat už na tak malý prostor a takto jezdit celý den. Samozřejmě jsem tak dopadl jen já :D Nu což, jede se. První zastávka přístav kde vyfasujeme vesty a nasedáme do rychlostního člunu. On tedy není až tak rychlostní, ale pán seká vlny jako zběsilý, tak jsem ho tak interně pojmenoval :) pak se nasedá do našeho autobusu, který je taky převezen a jede se asi 3 hodiny do parku. Cestou máme zastávku u místních vesniček, což jsou spíše chatrče. Obecně v takovém ubytování žije údajně kolem 70% obyvatel z 25 milionového Madagaskaru. Spoustu těchto obydlí nemá elektřinu a pere se v okolních říčkách a vaří se na ohništi před domem. Madagaskar je také jedna z nejchudších zemí na světě a to pátá nejchudší, tak je to už celkem vidět. Ještě se před parkem skočíme na oběd, který je ale hodně parádní. Poněkud kontrast oproti místní chodobě ale což no. Dáme si kraba a hovězí z místního druhu krávy, které jsou obecně ale na pohled dost podviživené, tak asi turisti dostávají podpultovní kusy, nebo nevím :D a jako dezert super mango, který tu roste na každém rohu. Všude tu taky nabízí chilli a to má celkem grády. Pak už směr národní park, který je celkem fajn, vidíme opět místní osazenstvo v podobě několika lemurů, jednoho i s malým lemurkem v náručí, chameleona a některých druhů ptáků. Včera jsme toho viděli více, ale zase tady máme tečku nakonec. V podobě adrenalinové cesty po provazových mostících až to některým členům osazenstva co nemají rádi výšky nedělá dobře, viz náš průvodce, který na cestě po jednom kývajícím mostíku přijde o brýle, protože se moc nakloní a sluneční brýle skončí dole v propasti. Vracíme se stejnou cestou, což se opět u některých členů nesejde s nadšením, ale já si to celkem užiju a jdu i zpět zase jako první odvážlivec :D Pak zpět na ubytování, které je taky fajn. Akorát nás upozorní, že jsme tu už v přírodě a máme nosit raději boty i na pokoji. Protože i když šance je velmi malá občas sem může zavítat škorpión :D