Skotsko/Anglie září 2018

Cestovatelský deník, den 3-5/16

Do tohoto reportu se mi moc nechtělo, ale o důvodech proč až později.

Vše to začalo poklidným pondělním ránem v Glasgow.
Poslední ubytování před cestou do divočiny jsem si vybral kvůli jeho blízkosti k nádraží odkud pojedu do Milganvie. Což se mimochodem vyslovuje z keltské galštiny Nalgau. Takže mému Milganví hnedka nerozuměli :D
Dorazím na nádraží najdu si podle Skotského idosu odkud pojedu, dojdu na místo a co nezjistím. Kvůli poruše na trati se všechny spoje zrušili. A tak mě poslali úplně na jiné nádraží, klasika :)
Ale musím to brát v klidu.
Nakonec dorazím do Nalgau o dvě hodiny později, nevadí :) Čekal bych, že v místním obchůdku budou mít potraviny vhodné pro trekery, protože v zásadě městečko slouží jako servis pro West Highland Way trek. Mají tam ale jen sušenky, chipsy a proteinové tyčinky. Tak doplním mojí zásobu 15 tyčinek o další 3 a jde se na to. (Jen tak mimochodem moje zásoby se skládají kromě zmíněných tyčinek, jen z 6 pytlíku jerky masa :) Je celkem pěkně, trek odsýpá a začínají se po pár hodinách objevovat tak nádherně pohledy, že se musím vždycky na chvíli zastavit a zamyslet se jak na tom světě vlastně krásně.
Plán je dojít na kopec s nádherným výhledem na jezero Loch Lomond. Poslat na facebook kýčovitou fotku jak ze stanu koukám na jezero a přitom koukám na zápas Sparty s Baníkem.
Cesta ke kopci je ale delší než se zdálo a krosna začíná hodně tlačit. Asi 8 km před kopcem je malá vesnička, kde bych mohl přespat. Musím se trochu přemlouvat, ale jdu dál. Tohle je jedna z věcí proč jsem tady. Abych překonával svojí komfortní zónu. Další krize je za další 3 km. Kdy už kopec vidím a navíc jsem našel luxusní místo pro stan, kde je taky vidět na jezero. Ne já prostě musím dorazit až nahoru. Což se mi nakonec povede. Výstup je dost náročný, neškodilo by tu nějaké jištění :)
No a co se nestane, začne tak km před cílem strašně pršet a vichřice jako blázen. Nemám už moc sil ale musím postavit stan, jinak se tu strašně promočím. Stan postavím, jen síly na přindání plachty nezbude. Ale aspoň něco. No a pak začne pršet víc a začne foukat víc s víc. Až mi to rozbije stan promočí vše co mám. Přestane mi fungovat mobil, který má být vodotěsný no a nevypadá to moc dobře. Rozhodnu se sejít do údolí a najít nejbližší město, kde bych se mohl usušit a odpočinout si. Ono tu moc měst po cestě neni. Ale zrovna jedno je asi 2 km za kopcem. Že by se začalo blýskat na lepší časy? :) O tom jak jsem slézal několik set metrů v úplně tmě a co se dělo mezitím se raději zmiňovat nebudu.
Dojdu nakonec někdy ve 3 ráno do městečka, kde zjistím, že mají všude plno a nikde nemají ani noční recepci a check-in dělají nejdříve v 14:00. A že nejbližší hosstel je asi 28 km daleko. Mají tam už poslední místo tak holt rezervuju aspoň tenhle a noc trávím na autobusové zastávce jako pravý bezďák. A kvůli takovým tam mají sezení uděláné tak, že se na něm déle než 2 minuty nedá sedět, tak sedím na svoji promočené krosně a převléknu se alespoň do oblečení co je sice mokré ale ne tolik jako to co mám zrovna na sobě.
Zůstanu tu pár hodin a když prší o něco méně tak se vydám k mojí další destinaci, která je dost daleko. O dalším dní se moc nebudu rozepisovat. Jen napíšu, že veškeré ubytování co jsem našel po cestě mělo opravdu plno. A nějakou stříšku kam by se dalo schovat tu nenajdete. Ještě po cestě potkám pána, kterého se ptám na směr (protože mi nefunguje mobil a já nevím pořádně kudy a jak je to daleko). A pak mi mimochodem říká, že jsou s manželkou dost naštvaní, protože menší hurikán co měl dorazit do Usa dorazil sem poblíž. A že zítra to bude ještě horší:)
No nakonec dorazím do hostelu. Mají tu dobré jídlo a pití. Je tu teplo, sice tu není signál a místní wifi je asi tak rychlá jako když vám dojdou data a operátor vám sníží rychlost :) Ale je tu celkem pěkně a musím tu zůstat ještě jednu noc, protože když sem někdo následující den dorazí, lidí mu tu v místní jídelně vždy potleskají. Což samo o sobě situaci nejlépe popisuje :) No a zítra vyrazím zase o kus dál. Snad už bude lépe. Zatím je to vydařená cesta :)