Indonésie – květen 2026 (Den 7–9)

Po návratu z divoké Jávy mě čekal přesun do vnitrozemí do Ubudu. Je to v podstatě kulturní a duchovní srdce celého Bali, schované v podhůří mezi terasovitými rýžovými poli, hlubokými roklemi a totální džunglí.

Jelikož leží kousek od našeho ubytování slavný posvátný opičí les, přišlo nám to jako ideální start. Takže stačilo jen chytit Graba a vyrazit. Po předchozím incidentu s ukradeným kloboukem jsem měl z místní opičí mafie už celkem respekt a na věci jsem si dával stoprocentní pozor. Tyhle ubudské opice ale naštěstí vypadaly o dost přežranější a línější než ty z Uluwatu, takže se chovaly celkem mírumilovně. I když jedna z nich na sobě zase měla jako doplněk sluneční brýle, začínám mít podezření, že je to v opičím světě teď nějaký žhavý módní trend. Odpoledne už nás pak čekal první pracovní call a návrat k povinnostem, který jsme zakončili parádní procházkou rýžovými poli na dobrou večeři.

Další den byl v plánu výlet na vyhlášené rýžové terasy Tegallalang. Tam se nás hned na úvod pokusily trochu natáhnout místní babky. Tvrdily nám, že musíme mít zahalená kolena, i když se procházíme jen tak venku. Věděl jsem sice moc dobře, že sarong je povinný jen do chrámů, ale pro klid duše jsem byl ochotný jim to odkývat. Jenže pak si řekly o 300 tisíc rupií. V tu ránu jsem je poslal do háje. Okamžitě začaly smlouvat a sypat z rukávu slevy na 200k, stopade a nakonec i stovku, ale to už mě neobměkčily.

Po menším treku mezi rýží jsme pokračovali k chrámu vodního očištění. Je to to známé místo s přírodními prameny, kam lidi z celého světa jezdí podstupovat tradiční očistný rituál Melukat, noří se do vody a procházejí pod chrliči, aby ze sebe smyli všechno špatné. Jelikož jsou ale naše duše čisté a jemné jako hedvábí, usoudili jsme, že žádnou očistu nepotřebujeme, a šli jsme dál :D Na závěr jsem kolegu vytáhl ještě na výšlap ke skrytému vodopádu. Rozhodně se to vyplatilo, protože celá ta stezka džunglí byla nádherná a samotný cíl ještě lepší. Den jsme pak úspěšně zakončili v jedné velmi zajímavé restauraci, kde jsme dočerpali síly.

Poslední den v Ubudu bohužel vydatně pršelo, takže plány vzaly trochu za své. Využili jsme to aspoň k návštěvě vyhlášeného fitka Obsidian. Když se pak odpoledne počasí na chvíli umoudřilo, přejeli jsme k ikonickému chrámu Tanah Lot, který stojí na skále přímo v moři. Byla to pěkná tečka za touhle etapou, protože další den už nás čekal přelet na ostrov Lombok, vyhlášený svými nádhernými plážemi.